Grafická dílna od desky k otisku: lis, barva, papír a náklad
Gronvespudi je nezávislé čtení o řemesle ruční grafiky. Krok za krokem popisujeme, jak je postaven hlubotiskový lis, čím se od sebe liší rytina, lept, suchá jehla, linoryt a dřevoryt, a co všechno se odehraje mezi navalením barvy a okamžikem, kdy vlhký list opustí plst.
Tisk z hloubkyBarva zůstává v rytých a leptaných liniích pod povrchem desky, plocha se vytírá dočista.
Tisk z výškyBarva ulpívá na nedotčeném povrchu štočku, vyřezaná místa zůstanou v otisku bílá.
01 — Stroj
Jak je postaven hlubotiskový lis a co na něm nastavujeme
Hlubotiskový lis vypadá jednoduše: dva ocelové válce, mezi nimiž projíždí pojízdné lože. Právě proto na něm ale záleží každá maličkost. Horní válec vyvíjí tlak, spodní slouží jako opěra, lože nese desku, papír a plsti. Tlak se reguluje šrouby po obou stranách rámu a musí být na obou koncích shodný — nerovnoměrné dotažení pozná člověk okamžitě podle toho, že otisk je na jedné straně listu sytý a na druhé bledý.
Nastavení není univerzální hodnota. Závisí na tloušťce desky, na tvrdosti plstí a na tom, jak hluboko je kresba vyryta. Osvědčený postup je začít slabším tlakem a přidávat po čtvrtinách otáčky, dokud okraj desky nezanechá v papíru čistý, ostře znatelný reliéf. Ten takzvaný faseta neboli otisk hrany je pro tisk z hloubky přirozený a slouží jako spolehlivé vodítko: jakmile je zřetelný po celém obvodu a papír kolem něj netrhá, tlak sedí.
Plsti se rozdělují podle funkce. Nejblíž papíru leží tenká, hustá plsť, která přenáší tlak jemně a nezanechává strukturu. Nad ní pak silnější, pružnější vrstvy. Plsti se musí udržovat suché, čisté a rovné; zmačkaná nebo barvou nasáklá plsť se v otisku projeví hned, obvykle mapou nebo nerovnoměrným tónem.
- Tlak kontrolujte na zkušebním otisku, nikoli podle pocitu v ruce při otáčení klikou.
- Lože posouvejte plynule a jedním směrem; zastavení uprostřed průjezdu zanechá viditelnou linku.
- Válce po skončení práce otřete a nechte lis rozvolněný, aby plsti nezůstaly trvale stlačené.
- Pro tisk z výšky se místo plstí používá tvrdší podložka a znatelně nižší tlak.
02 — Techniky
Čím se od sebe liší rytina, lept, suchá jehla, linoryt a dřevoryt
Rytina rydlem
Do měděné desky se ryje ocelovým rydlem s kosočtvercovým průřezem. Linie je hluboká, čistá a na koncích se přirozeně zužuje. Kov se z rýhy odděluje jako spirálovitá tříska, kterou je nutné odstranit; zbylý grát se sráží škrabkou a hladítkem, jinak se v otisku objeví rozpitý stín podél celé linie.
Lept
Deska se pokryje krycím gruntem, do něhož se kreslí jehlou pouze do obnaženého kovu. Hloubku určuje čas v lázni, ne síla ruky. Proto lept dovoluje volnější, kreslířskou linku a odstupňování tónu opakovaným krytím a doleptáváním.
Suchá jehla
Jehla ryje přímo do desky bez leptání a po stranách vzniká grát, který drží barvu navíc. Otisk má sametově měkký, tmavý okraj linie. Grát se ale při tisku rychle obrušuje, takže náklad je nutně nízký a jednotlivé listy se mezi sebou zřetelně liší.
Linoryt a dřevoryt
Obě techniky patří k tisku z výšky: odřezává se to, co má zůstat bílé. Linoleum je stejnorodé a řeže se všemi směry, proto snese široké plochy a rozmáchlý rukopis. Dřevo klade odpor podle letokruhů; při rytí do příčně řezaného špalíku lze naopak vést mimořádně jemné linky.
03 — Deska
Příprava desky, než se jí vůbec dotkne jehla
Kovová deska přichází z obchodu s ochrannou fólií a s hranami, které by při tisku prořízly papír i plsť. Prvním úkonem je proto zkosení hran pilníkem přibližně pod pětačtyřiceti stupni a jejich zahlazení, aby po obvodu vznikla úhledná faseta. Teprve pak se povrch odmastí a vyleští — obvykle plavenou křídou s trochou octa a lihu — dokud voda na desce nezůstává v souvislém filmu bez kapek. Jakákoli mastnota zbylá pod gruntem znamená, že se kyselina dostane tam, kam nemá.
U linolea se postupuje jinak, ale se stejnou pečlivostí. Deska se nechá vyrovnat v pokojové teplotě, protože studené linoleum je křehké a vylamuje se pod nožem. Kresba se přenáší zrcadlově; nejjednodušší kontrolou správné orientace je podržet předlohu před zrcadlem, což u písma ušetří pozdější zklamání. Povrch se lehce zdrsní jemným brusným papírem, aby přenesená kresba držela.
Dřevěný špalík vyžaduje rovinu. Před rytím se plocha přebrousí a obvykle ztmaví řídkou temperou nebo tuší, aby byla vyřezaná místa v protisvětle jasně čitelná. Vlhkost dřeva má být ustálená; čerstvě dovezené dřevo se v teplé dílně pokroutí a přestane rovnoměrně dosedat.
04 — Krytí a lázeň
Grunt, krytí okrajů a průběh leptání
Tvrdý grunt se nanáší na mírně nahřátou desku válečkem nebo koženým tampónem v co nejtenčí souvislé vrstvě. Příliš silná vrstva se pod jehlou drolí a linka se rozpadá; příliš tenká propouští kyselinu plošně. Zadní strana a hrany desky se kryjí asfaltovým lakem, jinak lázeň napadne kov ze všech stran a deska ztenčí.
Rychlost leptání ovlivňuje složení a teplota lázně i teplota místnosti. Proto se čas neodhaduje zpaměti, ale zapisuje. Praktickým řešením je zkušební proužek se stupnicí: na okraj desky nebo na samostatný odřezek se postupně odkrývají pole po přesně odměřených intervalech. Po vytištění je hned vidět, jaká doba odpovídá jaké síle tónu právě v této dílně a v této lázni.
Během leptání se z rýh uvolňují bublinky, které je třeba pravidelně smetat pírkem nebo měkkým štětcem. Zůstanou-li na místě, kyselina pod nimi pracuje pomaleji a linie se v otisku přeruší. Odstupňování tónů se dělá krytím: co je hotové, zakryje se lakem, deska se vrátí do lázně a světlejší partie se zastaví dřív než tmavé.
- Pracujte v dobře větraném prostoru, s ochranou očí a rukou, a dodržujte bezpečnostní pokyny výrobce leptadla.
- Zapisujte si datum, teplotu a čas každého ponoření — po několika deskách vznikne použitelná tabulka.
- Desku po vyjmutí důkladně opláchněte a osušte, než ji odkryjete rozpouštědlem.
- Použitou lázeň nikdy nelijte do odpadu; likvidujte ji podle místních pravidel pro chemický odpad.
05 — Barva
Nakládání barvy a vytírání desky
U hlubotisku se barva do desky vtírá, nikoli natírá. Tamponem z tuhé plsti nebo kartonovou stěrkou se hmota vpravuje do rýh krouživým pohybem ze všech směrů, aby v žádné části kresby nezůstalo prázdné místo. Teprve pak začíná vytírání, které rozhoduje o charakteru otisku víc než cokoli jiného.
Vytírá se ve třech krocích: hrubě naškrobenou gázou, pak čistší gázou a nakonec dlaní nebo tenkým papírem. Ponechaný jemný film barvy na ploše dá teplý, zamlžený tón; dokonale dočista vytřená deska vydá ostrý, chladný otisk s bílým pozadím. Obojí je legitimní volba, jen musí zůstat stejná po celý náklad, jinak se listy mezi sebou nedají srovnat.
Tisk z výšky pracuje opačně. Barva se rozválí na skleněné nebo hladké plastové desce do slyšitelně jemného, rovnoměrného filmu a gumovým válečkem se přenese na povrch štočku. Váleček musí jet přes celou plochu v několika směrech, ale bez tlaku — přitlačením se barva vtlačí do vyřezaných prohlubní a v otisku se objeví šedý závoj tam, kde měl být papír bílý.
06 — Papír
Výběr papíru a jeho navlhčení před tiskem
Pro hlubotisk se hodí měkký, hadrový papír bez optických zjasňovačů, s gramáží zhruba mezi dvěma sty a třemi sty gramy. Rozhoduje ale spíš vnitřní klížení než hmotnost: papír musí být poddajný natolik, aby se zatlačil do rýh, a přitom soudržný, aby pod tlakem neztratil povrch. Papíry s výraznou strukturou plátna se pro jemné linie hodí méně, protože kresbu roztřepí.
Navlhčení se dělá krátce před tiskem. Archy se buď protáhnou vodou a proloží, nebo se navlhčí houbou po jednom a nechají odležet pod fólií, dokud vlhkost neprostoupí rovnoměrně celou stohou. Správně připravený list není mokrý — po přiložení na sklo nezanechá kaluž a na omak působí chladně a pružně. Přemokřený papír se v lisu vytahuje, láme a barva se v něm rozpíjí.
Pro tisk z výšky se naopak papír obvykle nechává suchý nebo jen mírně provlhčený. Tenké japonské papíry se dají tisknout i ručně barenem bez lisu, právě proto, že přijímají barvu z povrchu štočku bez potřeby velkého tlaku.
- Archy nastříhejte s dostatečným okrajem — okraj je součástí grafického listu, ne odpadem.
- Označte si směr vlákna; papír se po vlhčení a schnutí roztahuje víc napříč vláknem.
- Papír berte vždy za rohy nebo čistýma rukama přes proužek papíru, mastnota z prstů se v otisku projeví.
- Navlhčenou zásobu udělejte na celý plánovaný náklad najednou, aby byly listy ve stejném stavu.
07 — Soutisk
Přesná registrace při vícebarevném tisku
Jakmile se na jeden list tiskne z více desek, přestává jít o umění barvy a začíná jít o přesnost. Nejběžnějším řešením v ruční dílně je registrační arch: na pevný papír nebo tenkou lepenku se obkreslí jednak obrys desky, jednak obrys listu. Deska se pak pokaždé položí do stejného obrysu a papír se do stejné polohy sklápí přes ohyb, který funguje jako pant.
Druhá cesta je registrace kolíky. Do lože a do papíru se zavedou dva pevné body a list se pokaždé nasadí naprosto stejně. Vyžaduje to sice přípravu, ale u tří a více barev se investice vrátí hned na prvním nákladu.
Pořadí barev není libovolné. Obvykle se postupuje od nejsvětlejší k nejtmavší, protože tmavá barva snáz překryje světlou než naopak. Mezi jednotlivými průjezdy se počítá s tím, že papír zůstává vlhký; kdyby mezi tisky vyschl a znovu se navlhčil, změní rozměr a soutisk se rozejde.
- Připravte registrační arch nebo kolíky dřív, než namícháte první barvu.
- Vytiskněte celý náklad první barvou naráz, včetně několika listů navíc.
- Listy nechte mezi barvami odpočinout proložené, aby zůstala vlhkost vyrovnaná.
- Před dalším průjezdem ověřte polohu na jednom zkušebním listu.
- Případný posun opravte úpravou registračního archu, nikoli posouváním papíru od oka.
08 — Sušení
Sušení listů pod zátěží, aby se nezvlnily
Vlhký papír, který po tisku uschne volně, se stáhne k místům s nejvíce barvou a zvlní se. Proto se listy suší pod rovnoměrným tlakem. Bezprostředně po otisku se zavěsí nebo rozloží na krátkou dobu, dokud barva neztratí lesk a nezůstává na doteku; teprve pak se skládají mezi savé archy a proloží deskami.
Skladba stohu má svou logiku. Přímo na tisk nepřijde savý papír, ale hladký, nesavý list, který chrání barvu, a teprve nad něj savá vrstva odvádějící vlhkost. Zátěž se přidává postupně: první hodiny lehčí, aby vlhkost mohla unikat, další dny plná. Savé archy se první den vymění, protože jinak se vlhkost vrátí zpět do tisku a papír zapáchne či zplesniví.
Úplné vyrovnání trvá zpravidla několik dní, u silnějších papírů i týden. Netrpělivost se vymstí — příliš brzy vytažený list se ještě dorovná při skladování, ale často už jen s vlnou při okraji, kterou nelze odstranit.
09 — Náklad
Značení, číslování a uložení hotového nákladu
Zvykem je popisovat grafický list měkkou tužkou pod otiskem, na okraji papíru. Vlevo se uvádí označení nákladu ve tvaru pořadové číslo lomeno celkový počet, uprostřed název listu a vpravo signatura s rokem. Tužka se používá záměrně: je čitelná, nepronikne do papíru a dává najevo, že jde o ruční záznam, nikoli o součást tisku.
Vedle číslovaných listů existují ustálené zkratky. Autorský tisk se označuje E. A. nebo A. P., tiskařský tisk P. P., zkušební stavové otisky pořízené během práce na desce nesou označení stavu. Tyto listy stojí mimo číslovaný náklad a jejich počet zůstává tradičně malý, protože jinak ztrácí smysl samotné číslování.
Uložení rozhoduje o tom, jak listy vydrží. Grafika se skladuje naležato v deskách, prokládaná nepufrovaným nebo pufrovaným archivním papírem podle použité barvy a papíru, v temnu, při stabilní vlhkosti a bez kontaktu s lepenkou obsahující lignin. Ke každému nákladu se vyplatí vést jednoduchý záznam: technika, rozměr desky, papír, barva, počet listů a datum tisku.
- Číslujte až po úplném vyschnutí a vytřídění listů, ne bezprostředně po tisku.
- Vadné otisky vyřaďte hned a označte je, aby se později nedostaly do nákladu.
- Po dokončení nákladu se deska tradičně znehodnotí nebo zřetelně označí jako uzavřená.
- Vyhněte se samolepicím štítkům a lepicím páskám na okrajích listů.
10 — Obsah
Co na Gronvespudi vychází
Gronvespudi je textový projekt bez redakčního harmonogramu a bez uzavřené struktury. Materiál na této stránce tvoří základní přehled, ke kterému postupně přibývají podrobnější kapitoly. Vše je psané tak, aby to bylo srozumitelné i pro člověka, který se k lisu teprve chystá, a přitom dost konkrétní pro toho, kdo už tiskne.
- Popisy postupů
- Souvislá vysvětlení jednotlivých fází práce — od přípravy desky přes leptání a nakládání barvy až po sušení a značení nákladu.
- Srovnání technik
- Rozdíly mezi tiskem z hloubky a z výšky, chování jednotlivých materiálů a to, co která technika v otisku skutečně umí.
- Praktické seznamy
- Krátké kontrolní body pro seřízení lisu, přípravu papíru, soutisk a uložení hotových listů.
- Slovník pojmů
- Vysvětlení dílenských výrazů, které se v literatuře i v hovoru běžně používají, ale málokde se vykládají.
Nepublikujeme zde nabídky, ceníky ani propagaci konkrétních výrobců. Pokud se v textu objeví název materiálu nebo nástroje, je to proto, že bez něj by popis postupu nedával smysl.
11 — Kontakt
Napište projektu Gronvespudi
Máte-li k některé kapitole doplnění, opravu nebo dotaz k postupu, který jsme popsali nepřesně, ozvěte se e-mailem. Zprávy čteme a věcné připomínky se do textů promítají.